Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem, ať již se jedná o řadové nahrávky s jeho kvartetem či rozličné projekty s umělci z jiného hudebního spektra.
Ostatně spolupráce s hudebníky z jiných žánrových koutů je pro Erika Truffaze poměrně charakteristická a tak vedle klasických jazzových kousků z řadovek si lze užít skladeb s doteky world music či elektronické hudby. “Being Human Being” je Trufazzovo další setkání s Mexičanem Murcofem a jejich spolupráce dala vzniknout zvukové koláži, která doprovází futuristické obrazy renomovaného francouzského komiksového tvůrce Enkiho Bilala.
Celý večer v Akropoli byl zcela zasvěcen projektu “Being Human Being” a po více než 70 minut se tak diváci mohli nechat unášet futuristickým vizuálem, jehož dráždivou podmanivost dále dotvářela Truffazova trubka, Murcofova manipulace se zvukem a bicí a perkuse Phillippa Garcii. Hudba samotná se pohybovala ve zcela opačných intencích, než na co mohou být diváci zvyklí z Truffových líbivých řadových desek poslední doby. Nelinerání celky vystavěné na souznění perkusí, elektronického šumení či nervózně tepajících bítů a trubky, jejíž zvuk trumpetista nezřídka moduloval či nahrával do smyček, často více než cokoliv jiného připomínaly zvukovou koláž, kterou bylo třeba se nechat unášet a sledovat spletité melodické a rytmické smyčky. Pro hrubé přiblížení se nabízí tvorba skandinávských kolegů Arve Henriksena a jeho spolupráce s Janem Bangem či některé polohy Nilse Petera Molvaera.
Ačkoliv vlastní projekce, čerpající z především z trilogie "Le Sommeil du monster", nesdělovala konkrétní příběh, bylo možné vysledovat dílčí tématické celky, v jejichž rámci dokázal sled expresivních obrazů podepřený hudebním doprovodem dramaticky gradovat a zprostředkovávat jakousi nepřímou katarzi.
Pokud poslední Truffazovy desky čelí kritice kvůli směřování do středněproudých vod, pak projekt “Being Human Being” mohl uspokojit všechny, kdož oceňují hudebníkovu experimentálnější a méně přímočarou polohu. A tento koncert byl příjemným důkazem toho, že Truffaz stále dokáže velmi snadno okouzlit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
